jakub.wagner@email.cz
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Kryptozoologie

 
 

Tasmánský vakovlk

Tasmánskáý vakovlk, Thylacinus cynocephalus, je tvor podobný psovitým šelmám. Bývá proto také někdy označován jako vakovlk psohlavý. Když však porovnáme jeho lebku s lebkou psovité šelmy, najdeme hned několik rozdílů. Ty se týkají hlavně lebky - rozdíly najdeme například na čelistech, jiná je i velikost mozkovny, potažmo samotného mozku.

Vakovlk je reálně existující zvíře, kdysi chované v mnoha zoologických zahradách. Poslední sledovaný exemplář uhynul v roce 1936 v Hobartské Zoo a o 50 let později byl prohlášen za vyhynulého. K jeho vyhubení přispěly invazivní druhy zvířat, přivezených do Austrálie během osidlování, ale také to, že se na jeho jídelníčku často objevovaly kromě klokanů také ovce farmářů. Na přelomu 19. a 20. století dokonce australská vláda vyplácela po libře za každého uloveného jedince. Jen mezi lety 1900 - 1910 bylo vyplaceno na 2500 odměn, počet zabitých kusů byl však daleko vyšší.

Tasmánský vakovlk byl psovi podobné zvíře s černými pruhy na zádech. V kohoutku měřil pouhý jeden metr. Byl to noční živočich, vyskytující se na Nové Guinei, v Tasmánii a v celé Austrálii. Při lovu zbytek kořisti vždy nechával mrchožroutům, nikdy se ke kořisti nevracel. Přírodovědci ho popsali poměrně pozdě, teprve v roce 1808. Už půl století poté biolog John Gould napsal: Jestliže bude tento poměrně malý ostrov plně osídlen a křížem krážem ho protnou silnice, pak počet těchto podivuhodných zvířat bude rychle klesat. Prostě je to vyhubí a vakovlk se bude popisovat jen jako vymřelé zvíře. Za další půl století se tato smutná předpověď vyplnila. Počet zvířat se rychle snížil.

Při lovu nepraktikoval ani tak rychlost, jako vytrvalost. První kořist dlouhou dobu sledoval až na ni nakonec zaútočil. Jeho lov byl velmi účinný hlavně kvůli 46 nožům ostrým jak břitvy. Tlamu dokázal otevřít až do úhlu 170 stupňů!!!! Samice rodila maximálně 4 mláďata, která poté dorůstala v dozadu obráceném vaku. Vak nebyl tak pevný jako u klokanů, byl to vlastně jen kožní záhyb.

Měl sice poměrně krátké, ale za to velmi silné končetiny. Ty mu značně ulehčily lov: mohl totiž vyskočit až do výše 2 metrů. Jeho potravu tvořili hlavně klokani, plazi a hlodavci, po osídlení oblasti hlavně ovce.

V průběhu minulého století bylo zaznamenáno několik svědectví o jeho přežití, včetně velmi důvěryhodného vyprávění správce národního parku. Bylo také vypraveno několik zoologických výprav. Tu s největší šancí na úspěch vedl první pokořitel Mont Everestu Edmunt Hillary. Ani tato výprava však nezaznamenala žádné úspěchy. V posledních letech byly zaznamenány i jiné důkazy než očitá svědectví. Kromě otisků nohou nalezli zoologové také mrtvoly ovcí s otisky zubů, jenž jen těžko mohli patřit psům. Mršiny měli prokousnuté lebky. K tomu je potřeba velké síly v čelistech a tu vakovlk prokazatelně měl.