jakub.wagner@email.cz
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Kryptozoologie

 
 

Lidožrouti II. Irquiem

I z tak dobráckého tvora jako je medvěd, se může ve vypjatých situacích stát vraždíci nestvůra. I když jsou historky o lidožravých medvědech hodně přibarveny vypravěči, faktem zůstává, že ve vyjimečných případech napadá člověka. Narozdíl od kočkovitých šelem z předchozí kapitoly, není člověk téměř nikdy jeho primární kořistí. K lidožroutství se medvědi odhodlají jen v případě ohrožení, nebo při extrémním hladu.

Poslední případ medvědího lidožroutství se odehrál před 13 lety, tedy v roce 1997. Poblíž ruského Vladivostoku byl usmrcen a částečně sežrán hlídač včelích úlů. Jeho kolega medvěda ihned zastřelil. Při pitvě medvěda bylo dokázáno, že hlídač nebyl jeho první obětí.

O dva měsíce dříve se podobná událost odehrála na náhorních planinách Rumunska. Medvěd hnědý vyburcovaný štěkotem psů zde zabil dva pastevce.

V obou předchozích případem zabíjel medvěd hnědý, ale není to on, kdo na lidi útočí nejčastěji. Tento krvavý primát si přivlastnil medvěd lední. Jen od roku 2000 bylo zaznamenáno více než 100 útoků tohoto živočišného druhu na člověka. Jen málokdy však atak končí smrtí, lední medvědi většinou jen pohrozí a jdou dál za svou obvyklou kořistí, kterou tvoří hlavně mroži a tuleni.

Zřejmě největším medvědem, který se procházel po Zemi, je monstrózní druh Arctodus simus (medvěd skalní, jinak nazývaný Irquiem). Podle nalezených koster mohl měřit v kohoutku až 2,5 metru. Vyznačoval se hlavně svou nápadně krátkou tlamou, která svým vzhledem připomínala hlavu kočičí. Narozdíl od všech ostatních druhů medvědů, bylo jeho tělo stavěno velice lehce. Jeho atletická postava a s ní spojená mrštnost se projevily v jeho jídelníčku - byl výhradně masožravý.

Jak už to tak u kryptozoologů chodí, i o tomto druhu se někteří domnívají, že přežil své domnělé vyhynutí a dále se prochází v zapadlých koutech poloostrova Kamčatka. Na otázku, zda mohl tento predátor přežít dodnes, nám snad dají odpověd dvě americké expedice naplánované na rok 2011.